Pořád se něco děje

Stalo se jednoho dne kdesi na východě...

Přestože věděl co ho nejspíš čeká, byl Pankrác skálopevně rozhodnut dotáhnout školní týden se ctí do konce a tak se bez větších okolků vydal na cestu. Poté co opustil hornatý kraj svého lidu, byl nucen proplížit se centrální rovinou ovládanou nepřátelským kmenem Opálenců. Dnes musel být obzvláště opatrný, neboť zdejší náčelník Sedící Dežo byl na válečné stezce.

K jeho smůle ho nic nezdrželo, tudíž mohl na půdu „vzdělávací“ instituce vstoupit včas. Když onu budovu, jenž vznikla přestavbou mučírny pro politické vězně, spatřil, vloudila se do jeho šedé kůry tradiční deprese. První ponurou atrakcí, kterou bylo nutno absolvovat, byly obávané podzemní kobky, nyní sloužící jako takzvané šatny. Pankrác, mimořádně inteligentní to junák, si zde samozřejmě nic neodložil, neboť věděl, že zdejší zabezpečovací systém má stále vybité baterky.

Potom už následoval očekávaný sled předmětů. V hodině matematiky došlo k ostré mezigenerační hádce, protože se Pankrácovo kružítko nenacházelo v předepsaném sektoru A2. Během výtvarné výchovy zase nemohl vyjít z údivu z toho, co všechno může být považováno za umění a při studiu biologie se dozvěděl několik extrémně důležitých faktů z akčního života šneků. Poté nadešel čas na volnou hodinu s krycím jménem zeměpis. Ta ovšem Pankrácovi náladu příliš nezvedla, neboť jeho křížky byly na hlavu poraženy zákeřnou ofenzívou koleček. Následovalo ještě několik dalších hodin, které byly natolik zábavné a přínosné, že jediné čeho byl Pankrác schopen, bylo pohrávání si s myšlenkou na rituální sebevraždu.

Avšak nakonec odolal a k dovršení dalšího smysluplného dne mu tedy zbývala už jen pouhá formalita, která spočívala v ukázněném přesunu do jídelny na nepochybně chutnou krmi. Co se týče obědového sprintu, měl náš hrdina mnohaletou praxi a tak ho ani zdejší hlídač bystrozraký Henry nemohl zastavit. Jeho legendární obchvat po pravém křídle byl zkrátka nepřekonatelný.

Další den byl v rámci možností úspěšně ukončen a Pankrác mohl být hrdý na to s jakou grácií se se vším vyrovnal. Přesto se, ale nemohl zbavit dojmu, že místo studia na gymnáziu měl jít raději pracovat do uranových dolů na Sibiři.

Autor: Bolek Šídlo | Přidáno: 11. 06. 2007 - 09:58 | Zdroj: babča: musel jsem to sem přidat já, protože Bolek tyto stránky nezná :D

Komentáře