Básničky: Abeceda

Skládáme básničky na jednotlivý písmena!
Měli jsme udělat něco na styl Abecedy od Nezvala, takže na každý písmeno nějaký to čtyřverší (PS: to čtyřverší berte s rezervou )

A

Vrcholek hory co obzorem prosvítá
s ledovou čepicí – to je to moje A.
Nebo snad domeček? Tři prkna stlučená?
Tak řekni přec něco! Není snad tohle A?

B

Tenhle pohled z perspektivy
představuje slast
s chlapama to dělá divy
topoří za vlast

C

Démonický srp
přivolal si na pomoc
ještě horší kladivo
aby převzal moc

Slunné zítřky už se blíží
východ táhne sem
přišli bratři z Ruska
osvobodit naši zem

D

Byl jednou jedek luk
ten šíp si vystřelil
do cesty se připlet chápek
šíp si našel cíl

Oko prasklo
jen to mlasko
mozek teče ven
luk si jenom pomyslel
to byl zase den

E

písmeno E jak hřeben
se zlámanými zuby
jako vidle pekelné
hlava a tři rohy

F

telegrafní sloup či šibenice?
jelení paroží pro milence...

G

Požeznaný pisoár
stále po něm toužím
strašným tlakem v kalhotech
dlouho už se soužím

Nedá se to vydržet
konvence jdou stranou
když se nikdo nekouká
rázně to pouštím do kouta

H

Hore
Hore
Hore
Každé Há,
kus žebříku ti dá

CH

Ch-to jsou dva milenci,
bez sebe neexistující.
V rámci světa jak dva mravenci,
mraveništěm věků proplouvající.

I

Sloup úzký v dálce
stojí na tom místě krátce.
Každý pes tam nechá značku,
já do ní spadl a tak si koupil pračku.
Věci byly jako nové,
to praní je snad návykové.

J

Jenda, Johan, Janek,
symbol čagan dědek!

K

K je jako klikyhák
velký, převeliký pták!
A je částí mnoha vět,
musí ho mít celý svět!
Kdyby ten pták vyhynul,
jazyk lidský by zhynul.
A tak chraňme tento znak,
no...není to tak?

L

Kosa letící po louce,
kosa letící po poli.
Hokejka střílící ku brance,
hokejka toužící dát góly.

M

Jak propadlý most
naříznutý pro radost
někdo na to doplatí
až vstříc zemi poletí

N

„En“ jako Ne
„En“ jako nesmíš, nedovolím, neexistuje,
nejde, nebude, nemáme,
ach, proč všechno je tak omezené

O

Kam já svoji kládu dám?
Kam já ho jen strčit mám?
Když vzpomenu si na tohle písmeno,
už vím kam zasunout to svoje poleno.
A holka se diví: „Cože!? Otevřít pusu mám?“

P

P je síťka na motýly,
počkej tady se mnou chvíli!
chytnu do ní muchu
a bude to v suchu...

Q

Nikdo ho moc nepíše
tohle divné písmeno
představuje tajemno
je to celý na... nic

R

Chrčíte a vrčíte
ale stále nevíte
jak ho nejlíp vyslovit
abyste s ním mohli oslovit

S

Plazí se jako syčící had,
jenž by přes kroutící se řeku rád.
Dvojesovitě prohnutou páteř nemá
přesto naň sluneční paprsek sedá.

T

Smrdí to, voní to, někdo to má rád
bacha na to, dá se to i fetovat!
Každý ví, kromě možná někoho, co se tím myslí.
Začíná to na písmeno, kterým se dá hrabat listí...

U

Jak kolíbka, tvá první pevnost,
jak člun plující jen tak pro radost,
jak jazyk, jímž promlouvá tvá hravost,
a přec tak prázdné, jen hlad, bída a starost...

V

Když čtete knihu,
písmeno držíte
a s trochou smíchu
které to je zjistíte.

W

Dva malé zobáčky
spolu neustále bojují,
nemají natáčky
a přece se hádají.

X

Malé písmenko,
význam mění mnohokrát.
Tyto dvě krátké čárky,
znamenají krát

Y

Část vlajky naší tvoří,
pro některé je příkoří,
zda do slova ho dát,
nebo ho nechat jen tak.

Z

zzzzzzzzzzzzzzzzzzz
Kolem lampy moucha lítá,
dá ji hlavičku
a potom chcípá...

Přidal: babča | Přidáno: 03. 12. 2007 - 17:17 | Zdroj: celá třída :)

Komentáře

Nový komentář